Ústřední vytápění, hovorově ústřední topení, je soustava vytápění, která teplo z jednoho tepelného zdroje rozvádí po celé budově nebo její části. Pokud se tak vytápí jen jeden byt nebo patro budovy, mluví se o etážovém vytápění, pokud se naopak z velkého a vzdáleného zdroje vytápí celá řada budov, mluví se o dálkovém vytápění. Stavbou a údržbou systémů ústředního vytápění se zabývají topenáři.
Systém ústředního vytápění se skládá z tepelného zdroje (kotle, tepelného čerpadla), z rozvodu a z tepelných výměníků čili otopných těles, radiátorů v jednotlivých místnostech. K tomu přistupují různé měřící a regulační prvky, ruční nebo automatické, zásobníky vody, armatury atd. Kotel ústředního topení, případně celé tepelné čerpadlo nebo jeho vnitřní jednotka, bývá umístěn ve sklepě, kde je také případně sklad nebo zásobník paliva pro kotel na pevná paliva. Oběh páry (dnes již patří do minulosti) či otopné vody zprostředkuje „teplé“ vedení, přívod, od zdroje tepla k radiátorům a „chladné“ vedení, zpátečka, zpět.
Lokální topeniště
Lokální topeniště je zdroj vytápění o tepelném výkonu menším než 0,3 MW. Lokální topení je využíváno především v rodinných domech, chatách, chalupách i v jiných menších budovách sloužících k nejrůznějším účelům. Lokální topeniště jsou v určitých oblastech výraznými znečišťovateli ovzduší, což je dáno především velkým počtem jednotlivých topenišť a absencí jejich přímých kontrol. Obvyklým palivem v lokálních topeništích je dřevo, uhlí nebo zemní plyn. V lokálních topeništích se nesmí pálit odpady.[2] Provozovatelé lokálních topenišť jsou navíc povinni dodržovat přípustnou míru obtěžování zápachem a přípustnou tmavost kouře.
Mezi lokální topeniště patří např.:
- kotle na kapalná paliva
- kotle na pevná paliva
- zplyňovací kotle
- plynové kotle
